Tvrdost polštáře na paměťové pěny mění se s teplotou, která je určena „vlastnostmi citlivými na teplotu“ samotného materiálu. Molekulární struktura paměťové pěny (tj. Polyuretanová pěna s pomalým odrazem) je vysoce citlivá na teplotu a její viskoelastické vlastnosti se významně liší s vnějšími teplotními fluktuacemi. Například když se teplota okolního okolí snižuje (například když je teplota místnosti v zimě pod 15 ° C), aktivita molekulárního řetězce paměťové pěny oslabuje a materiál se stává relativně tvrdým. V této době potřebuje polštářový povrch po absorpci tělesné teploty po kontaktu s lidským tělem, než se může postupně zjemnit a zapadnout; Při vyšších teplotách (například v létě nebo v oblastech, kde je lidské tělo po dlouhou dobu v kontaktu), se plynulost molekulárního řetězce zvyšuje a materiál se rychle zjemňuje, aby rozptýlil tlak a vytvořil podporu „smyslu nulového tlaku“.
Tato citlivost na teplotu pramení z struktury otevřených buněk materiálu a chemických vlastností polyetheru/isokyanátu. Například teplota přechodu skleněného přechodu (TG) paměťové pěny citlivé na teplotu je obvykle nastavena mezi 15-20 ° C. Když je okolní teplota nižší než TG, dominuje tvrdý segment materiálu, který ukazuje rigiditu podobnou gumu; Když je teplota vyšší než TG, měkký segment začne být aktivní, materiál vstupuje do vysoce elastického stavu a vytváří viskoelastickou deformaci. Ve skutečném používání se v zimě mohou v zimě ponořené polštáře paměťové pěny cítit tvrdě na dotek a spoléhat se na teplotu lidského těla (asi 36 ° C), která má být přenášena dovnitř materiálu, čímž se omezí omezení tvrdého segmentu molekulárním tepelným pohybem, než mohou obnovit své měkké vlastnosti. To také vysvětluje, proč někteří uživatelé uvádějí, že polštář je zpočátku těžký v chladných obdobích, ale postupně se hodí po ležení na několik minut.









